Orchideje v bytě

Vzácné orchideje v bytě

K napsání tohoto článku mě přiměla různá scestná doporučení o kultuře v odborné literatuře, jakož i názory některých odborníků (prosazené do mezinárodních dohod), že vzácné rostliny nemohou či snad dokonce nesmějí pěstovat amatéři. A to jak pro jejich choulostivost, tak i z důvodů ochrany kriticky ohrožených rostlin. Tito lidé prokázali orchidejím medvědí službu, neboť díky předpisům souvisejícím s CITES se v minulosti obchod s uměle vypěstovanými rostlinami značně znesnadnil. Při jejich nelegálním dovozu (bez „papírů“) hrozil stejný postih jako při dovozu rostlin napleněných v přírodě- je snadné uhodnout, čemu dávali zájemci, ochotní riskovat, přednost... Zařazením do CITES I stoupla mnohdy cena uměle vypěstovaných rostlin, což dále zvýšilo tlak na devastaci přírodních lokalit. Podle nejen mého názoru je nejlepší ochranou ohrožených okrasných rostlin jejich masové pěstování v kultuře. Jako příklad uvedu naši bleduli jarní. Nyní je nabízena ve všech marketech zabývajících se zahradou, její cibulky jsou běžně k dostání, a tak sotva dnes někoho napadne jet mnoho kilometrů a rýpat se v mokré zemi. Naproti tomu v 60. letech stačila neopatrná zmínka v tisku o bledulové lokalitě „Na pláních“ na Liberecku, aby byla tato během pár týdnů zcela vysbírána.

Domnívám se, že účinná ochrana orchidejí je záležitostí především zemí, kde tyto rostliny rostou.  Podpora výsevů a kultivace orchidejí by byla snazší a účinnější, než ozbrojení strážci rezervací s armádou (úplatných) úředníků...

Semenáče i vzácných přírodních druhů orchidejí lze po vstupu do EU dovézt bez potíží. Dovozem se u nás zabývá např. firma Terra Koruna (Dlážděná 26    277 32  Čečelice tel: 315696766    mobil: 723763892- s majitelem se nejlépe domluvíme anglicky nebo německy, dováží hlavně od holandské firmy Klinge (http://www.klinge.nl/index.asp).   Při nákupu od mimoevropských firem bychom potřebovali povolení k dovozu, povolení vývozu a fytopatologické osvědčení (dokládá, že na orchidejích nejsou škůdci, kteří se na nich stejně nevyskytují). To lze velmi snadno obejít tak, že si necháme rostliny přivézt na některou z větších výstav (Drážďany, Mnichov), kterých se mimoevropské firmy účastní. Doporučuji např. firmu z Cuenca, Ekvádor- viz  http://www.ecuagenera.com/. V přepočtu asi za 800,- Kč (platba v dolarech) jsem takto od nich koupil jednu z nejvzácnějších a zároveň nejkrásnějších katlejí- Cattleya rex. A to téměř květuschopnou rostlinu, které se nyní dobře daří. Za tutéž cenu (často po velkém shánění) můžeme koupit v některém našem květinářství ve větším městě průměrný hybrid.

Zálivková voda je nejdůležitějším faktorem pro úspěšnou kulturu, substrát a vzdušná vlhkost jsou druhořadé. V orchidejářské literatuře se tradují neúčinné způsoby úpravy vody, dokonce spíše škodlivé až nebezpečné. Tyto nesmysly, vzniklé na základě teoretických úvah, opisují od sebe i jinak vynikající odborníci. Jádrem těchto tvrzení je domněnka, že v zálivkové vodě je nejškodlivější přechodná tvrdost, tedy hlavně vysoký obsah vápenatých iontů. Ten je prý třeba snížit např. převařením vody, a nebo přidáním kyseliny šťavelové. Nechápu příliš, proč bych z vody měl odstraňovat vápenaté ionty. Australané pěstují Phalaenopsis v mušličkách, vyplavených mořem (téměř čistý vápenec, resp. dolomit) a jak známo, mnohá Paphiopedila rostou na vápenci. Celkové zasolení vody sodíkem, sírany a chloridy a tedy její "nestravitelnost"  pro kytky se převařením nebo přidáním kyseliny šťavelové prakticky nezmění, jak si můžeme snadno ověřit změřením vodivosti. Kyselina šťavelová se občas splete s potravinářskou kyselinou vinnou nebo citrónovou do "šumáku". Smrt nastane již požitím dvou gramů selháním příštítných tělísek, regulujících hladinu vápníku v krvi. Křeče umírajících připomínají epilepsii. Kdo to přežije, mívá poškozené ledviny.
Kyselinu šťavelovou tedy raději opravdu zavrhněte, abyste po ní nevrhli! Tento způsob úpravy vody jsem ostatně kdysi dlouhodobě podle návodů v literatuře zkoušel, a skutečně nevede ke zlepšení kultury!

Optimální měrná elektrická vodivost vody pro zálivku orchidejí je asi 100μS/cm (mikrosiemens), pro semenáče a citlivější Paphiopedila (sekce Brachypetalum, dále např. P. anitum, sanderianum) lépe asi poloviční. Vodivost vody z vodovodu se naproti tomu pohybuje zpravidla okolo 300-600 μS. Z měřicích přístrojů doporučuji cenově dostupnější od firmy P-LAB a.s. viz http://www.p-lab.cz/.

Šikovný kutil s elektrotechnickými znalostmi ovšem zhotoví něco podobného za pár stovek, přičemž menší přesnost není pro naše účely na závadu.

Poměrně odolné k zasolení jsou Cattleya a Phalaenopsis. Při občasném důkladném prolití vodou jdou ve sklenících i při zálivce nevhodnou vodou docela dobře pěstovat, v místnosti je to většinou slabší. Pokud pěstujeme obecnější hybridy a přestává se jim při zálivce vodou z vodovodu kvůli zasolení substrátu dařit, je vhodné je i s květináčem namočit do destilované či dešťové vody a poté ještě touto vodou důkladně prolít. Prvým příznakem zasolení substrátu před zničením kořenů je ztráta turgoru (napětí) listů. Toto je mnohdy mylně považováno za vliv nízké vzdušné vlhkosti. Rostliny se totiž po přenesení do skleníku vzpamatují, neboť zde jsou schopny přežívat i s poškozenými kořeny.

Dalším z nesmyslů, tradovaných v literatuře, je tvrzení, že zálivka nebo rosení destilovanou (= demineralizovanou) vodou vyluhuje z rostlin živiny. Vždyť voda při delším dešti se téměř od destilované vody neliší! Orchideje se však nejspíš o názorech našich vědců dosud nedozvěděly, a proto dosud na vyluhování živin deštěm nevyhynuly. Jistě, orchideje dokáží vstřebávat živiny i listy- nepatrný přídavek hnojiva při postřiku zdravým rostlinám svědčí. Dehydrované rostliny stresované po přesazení a vylahvené semenáče je přesto nejlépe rosit i zalévat čistou demineralizovanou vodou. Ideální je přídavek CO₂ – postřikovací přístroj můžeme zhotovit ze sifonové lahve, na níž po vyříznutí závitu našroubujeme postřikovací trysku. Voda však nesmí být příliš studená. 

Udivují mne různé návrhy na přetechnizované vitríny, nazývané také hrdě florália či fytotrony. Investováním do kvalitní zálivkové vody a přisvětlování dosáhneme s menšími náklady lepšího efektu, nežli stavbou jakýchsi obludných inkubátorů s větráčky, ultrazvukovými zvlhčovači, termostatem řízeným počítačem a dalšími drahými nesmysly. Například katleje v pokojových vitrínách  vysloveně mučíme - zimní a noční teploty trvale nad 20 při relativním nedostatku světla jim dávají zabrat. Nepřiměřeně vysoká vzdušná vlhkost ve vitrínách svědčí houbové a bakteriální nákaze.

 Při nižší vzdušné vlhkosti je třeba pěstovat rostliny o něco chladněji než by odpovídalo jejich nárokům v přírodě, a důsledně dbát na pokles nočních teplot. Důkladné noční vyvětrání za letních veder udrží o něco nižší teplotu v místnosti a zabrání spálení rostlin sluncem.

Občas doporučované hydroponické pěstování má s vodou z vodovodu pro kulturu orchidejí stejný význam, jako měly pro lidstvo pokusy dr. Mengeleho. Orchideje však umírají pomalu a tak při stálém přísunu nových „jatečních“ rostlin z gigamarketů můžeme udivovat např. sousedku bajkami o tom, jak jsou ty orchideje choulostivé a náročné...

Co se týče většiny vzácnějších orchidejí, zvláště střevíčníků- budeme li je zalévat vodovodní vodou, můžeme přitom používat mexický xaxim, indické coco-chipsy, japonskou Osmundu a chilský či novozélandský rašeliník, a přesto velmi pravděpodobně vypěstujeme pouze něco zcela ryze českého... 

Jak prý říká pracovník mnichovské botanické zahrady Bert Klein: Orchideje můžeme pěstovat i na starých ponožkách, je třeba jen správně zalévat!

Máme- li možnost jímat dešťovou vodu, je do ní vhodné vhodit něco štěrku z dolomitického vápence. Voda se tak nasytí přechodnou tvrdostí, což není jed, nýbrž důležitá živina. Jinak si můžeme odsolenou vodu vyrobit buď pomocí iontoměničů, nebo reverzní osmózou. Podrobný popis možností i firem by byl příliš rozsáhlý, tedy jen stručně: při demineralizaci vody ionexy  může provést  regeneraci vyčerpaných hmot k tomu specializovaná firma. Optimální zapojení při použití reverzní osmózy je za osmotickou jednotku umístit silně kyselý  H-katex a nakonec zasolovací drť z dolomitického vápence. Přehled tří českých firem zabývajících se výrobou i malých zařízení na úpravu vody najdeme na  http://www.iresta.cz/. Doporučuji firmu http://www.mangala.cz/reverzni-osmoza-c-31.html?zenid=4982ef86d8ff78675ed131abfe21d797

Solidnější firmy zařazují za osmotickou jednotku měření vodivosti pro kontrolu správné funkce zařízení.

Jedním z důvodů, proč se některým tropickým orchidejím v Evropě nedaří, je nedostatek světla, zvláště v zimní polovině roku. K přisvětlování jsou nejvýhodnější výbojky, pokud se nám je podaří umístit tak, aby neoslňovaly. Vhodné jsou sodíkové, nebo od firmy Osram: - spektrálně a ekonomicky (větší svítivost) jsou výhodnější typy HCI - T …/ NDL. Z nich je dvoupaticový typ HCI - TS 150 / NDL ještě o něco výhodnější svítivostí. Důležité je označení NDL - typ spektra. Telefon na OSRAM je 221987100 - spojovatelka. Firma má pobočky a prodejny i v krajských městech. Specializovaná prodejna svítidel a dalších potřeb pro pěstování různých rostlin pod umělým osvětlením je Growshop, Praha 3, Bořivojova 95, telefon 222717694. Internetová adresa je www.growshop.cz. Použijeme- li zářivky, musí jich být dostatečné množství. Doporučují se např. LT 36W/960 SPECIAL BIO LIGHT NARVA viz http://narva.netdirect.cz/. Používají se také speciální zářivky pro akvária a pro přisvětlování rostlin například typ Fluora.

Rostlin, které se navzdory tvrzení některých špičkových odborníků dají pěstovat v místnostech, je celá řada. U mnohých to navíc ještě nikdo nezkusil. Všechny články o orchidejích v minulých číslech tohoto časopisu jsem psal o rostlinách, kultivovaných v bytě. Uvedu dva další příklady, protože patří k hledaným sbírkovým raritám.

Euchile citrinum (v době psaní tohoto článku bylo platné  vědecké jméno Prosthechea citrina (Lex.) W.E.Higgins) náleží k nejkrásnějším orchidejím Mexika. Pro svůj vysokohorský původ – roste i ve výškách kolem 2000 m nad mořem- patří v kultuře k těm nejchoulostivějším.  To se však týká zejména rostlin, které byly importovány z přírody. Přiložené fotografie dokládají, že z výsevu semenáčků lze vyselektovat odolnější exempláře. Před lety jsem získal několik semenáčků od firmy Popow, jeden z nich se dožil dospělosti a nyní pravidelně kvete. Podařil se i výsev a semenáčky nyní sice pomalu, ale jistě a bez větších ztrát rostou v pro ně zdánlivě nevhodných podmínkách.  Mám již  i primární hybridy s Cattleya lawrenceana a Rhyncholaelia glauca- zde bylo Euchile citrinum použito jako dárce pylu.

Sázím do hrubého substrátu. Epifytní způsob pěstování totiž vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, nebo alespoň pravidelné rosení. Rostliny jsou také choulostivější na zasolení při nešetrném hnojení.

Jiným  orchideovým skvostem je Paphiopedilum sanderianum Rchb.f.) Stein, v přírodě již velmi ohrožený druh ze severu Bornea. Kvetoucí rostliny patří dosud k největším vzácnostem sbírek.  Před několika lety bylo Paphiopedilum sanderianum nabízeno jen výjimečně a za cenu přesahující v přepočtu 10.000Kč. Thajwanským laboratořím In Charm se však podařil výsev a tak můžeme nyní koupit tuto specialitu už  za desetinu. Například u již zmíněné firmy Terra Koruna- prodává také na burze Živá exotika v Praze. Sám jsem koupil na podzim semenáče u německé firmy Großräschener Orchideen, W.-Seelenbinder-Str. 21 01983 Großräschen- viz www.orchideenwlodarczyk.de. Rostliny tehdy stály 25€ a měly rozpětí listů asi 10cm.

Nyní jsou přinejmenším dvojnásobné a rostou lépe, než v jisté věhlasné botanické zahradě. Toto Paphiopedilum se daří nejlépe v substrátu s příměsí pemzy.

Třeba zdůraznit, že pěstování mnoha orchidejí od malých semenáčků je dlouholetá záležitost. Vývoj první roky je často velmi pomalý, časem se však můžeme dočkat kromě vnoučat také silnějších a zdravějších rostlin, než vidíme ve sklenících. Ostatně i přírodě to trvá mnohdy velmi dlouho, například Rhyncholaelia digbyana nebo Laelia speciosa kvetou i více než po 15 letech... 

A ještě zbývá dodat na závěr: pokud Vám kytky dobře rostou, nenechte si od nikoho radit. Šedivá je teorie, ale zelený je strom života, jak pravil Goethe...