Primární hybridy
Zabývám se primárními hybridy Cattleya a příbuzných rodů v bytové kultuře již asi 10 let, takže některé hybridy již vykvetly. Jednoduchá křížení byla v módě před 100 lety, nyní se příliš nepěstují. Na rozdíl od botanických orchidejí rostliny většinou lépe rostou a mohou mít také větší květy, což je důsledek heterozního F1 efektu. Primární kříženci mají obvykle malý rozptyl ve vlastnostech a také se alespoň někdy dá odhadnout vzhled potomstva na rozdíl od multihybridů. Produktem křížení multihybridů je tzv. hybridní roj a kvalitních rostlin lze dosáhnout mnohdy jen silnou selekcí, což si mohou dovolit jen velké firmy v tropech.
Nejprve některá obecná pravidla: velikost rostliny a ekologické nároky se dědí spíše po matce. Substance čili tuhost květů také po matce, labellum spíše po otci. Některé vlastnosti jsou dominantní, takže se dědí i po otci- je to např. vícelistost nebo silné pahlízy u křížení s rodem Schomburgkia. K technice křížení: Pokud nám obě matečné rostliny současně nekvetou, lze uchovat pyl v mrazničce. Nejdříve se musí vysušit nad silikagelem (odvodněným při 110°) nebo nad bezvodým chloridem vápenatým asi 3 dny při teplotách mírně nad nulou. Pyl uložený v ledničce kolem nuly je klíčivý několik týdnů, vysušený z mražáku až 2 roky.
K odběru pylu používáme dostatečně vyzrálé květy, opylovaný květ je naopak nejlepší právě otevřený. Vlastní brylky na opylovaném květu ponecháváme. Na bliznu je lépe dát co nejvíce pylu aby se eliminovala eventuelně nižší klíčivost pylu po dlouhém uložení v mrazničce. Vysušený pyl se doporučuje naslinit, enzymy ve slinách mohou usnadnit jeho klíčení.
Oblíbeným otcem při křížení je Rhyncholaelia digbyana, kříženci jsou většinou vedeni pod starým názvem odvozeným od Brassavola. Pozitivní vlastností je zvětšení pysku, který bývá u hybridů třásnitý nebo zubatý. Negativní vlastností přenášenou na potomstvo je zúžení petalů, které bývají někdy u kříženců s labiátními katlejemi nazpět ohnuté. U starých křížení s labiátními katlejemi jsou to též měkké, málo trvanlivé květy. Semipelorický klon fimbripetala se širokými petaly naopak někdy působí rozšíření petalů, bohužel se může dědit částečně deformovaný pysk. Méně se ke křížení používá Rh. glauca, ačkoli tyto hybridy mají vzhlednější květy nežli častější křížení s rodem Brassavola.
Barva je při křížení s rody Rhyncholaelia a Brassavola obvykle světlejší, pokud je matka bílá, výsledkem je ale mnohdy růžová nebo lila, někdy s odstíny zelené. Vysoce prošlechtěné multihybridy mají většinou takzvaně uzavřené květy. Podle zahradnických dogmat jsou ideálem krásy květy, jejichž tepaly se navzájem dotýkají nebo překrývají. Posuďte sami, zda to musí být pravda.
